Školy prý nejsou na děti s postižením připraveny. Ale kdo ano?

Pokud chcete vidět, jak vypadá ponížení, zkuste na sociálních sítích navštívit jakoukoliv podpůrnou skupinu rodičů dětí se znevýhodněním.

Ponižující přitom pochopitelně není život s autistou, neslyšící dcerou, synem s rozštěpem páteře či předčasně narozenými dvojčaty. Příkoří najdete v tom, co tito rodiče musí řešit.

V normálním světě by šlo o místo, kde si rodiče vyměňují postřehy a názory. Psali by, co a jak jejich dětem pomáhá a nepomáhá. Lidé by hledali podporu ve stovkách náročných situací, které jejich rodiny překonávají, vzájemně se vyslechli.

V normálním světě by se většina příspěvků nezačínala slovy: „Poraďte, co mám dělat, když nám zamítli …“

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK
Dokáží mnohem více. Stát u dětí s Downovým syndromem nezohledňuje nové poznatky
Čtěte
Škála toho, co je možné odmítnout, je přitom neuvěřitelně široká. Klasikou žánru jsou příspěvky na automobily, invalidní vozíky, přijetí do školy či školky.

„Zkuste ještě odvolání, žádejte odůvodnění, zkuste ještě zabojovat,“ radí si navzájem mámy.

Číst podobné příspěvky je skličující, i když je nemusíte žít.

Hledáte kvalitní vozík? Podívejte se na ty nejlepší invalidní vozíky.